DhammaTalks.net

Dovednosti džhány

Z angliètiny pøeložil Bhikkhu Gavésakó.

• Chvilkové soustøedìní (khanika samádhi) je jako dùm s doškovou støechou; jeho trámy jsou z mìkkého døeva. Chvilkové soustøedìní není džhána (meditaèní pohroužení). Pøístupové soustøedìní (upaèára samádhi) je jako dùm s pevného døeva a s taškami na støeše. Úplné soustøedìní (appaná samádhi) je jako nehybná betonová stavba. Zde se naše mysl sjednotí u jediného pøedmìtu na jediné èi pøímé stezce (ékájana magga). Je to, jako když sedíme sami na židli nebo ležíme sami na posteli a nikdo se nás nesnaží odtud vyhnat, nebo jako když jsme sami v místnosti a nikdo nás zvenèí neruší. Když jsme sami v místnosti, mùžeme být v pohodì. Mùžeme se dokonce svléct, budeme-li chtít. Mùžeme se chovat dobøe nebo špatnì, a nikdo si nebude stìžovat. Proto mysl, jež dlí v džhánì, bude vždy v pohodì. Má v sobì hlubokou studnu, z níž mùže èerpat dostatek vody – až do té míry, kdy odloží zamýšlení a rozvažování (vitakka-vièára) a zùstane v ní pouze blaženost (sukha): tehdy se poci�ování stane rámcem naší pozornosti (védanánupassaná-satipatthána). Tìlo se cítí plnì. Všechny ètyøi prvky – zemì, voda, žár a vítr – se cítí plnì. Cítí-li se mysl takto plnì, nic jí nechybí. To je nadšení (píti). Netoužíte už po ètyøech prvcích. Koupe-li se mysl dlouhou dobu v tomto pocitu nadšení, je to jako nìco, co jste dlouhou dobu nechali namoèené ve vodì: je to dokonale nasyceno vodou. Tento pocit nadšení je druhým stupnìm džhány. Když se pocit nadšení zaène hýbat, necítíte se dobøe, stejnì jako když se zaène houpat loï, tak chcete zpátky na bøeh. Když tedy nadšení naplní vaše tìlo, necháte ho jít, tak aby zùstala pouze blaženost a sjednocení u pøedmìtu (ékaggatá). Když se mysl vykoupala v pocitu blaženosti až do nasycení, nechá ho jít, takže zbyde pouze prostý pocit vyrovnanosti (upekkhá). Když je mysl skuteènì prázdná, cítí se volnì a lehce. Èím více se noøí do vyrovnanosti, tím klidnìjší se stává, což vyvolá vnitøní pocit svìtla. Je-li toto svìtlo skuteènì intenzivní, dospìjete k pravé bdìlosti (sammá-sati).

   

• Zamýšlení (vitakka) – nerozptýlené zamìøení pozornosti na dech – je jako zasazení stromu. Rozvažování (vièára) je jako kypøení pùdy kolem koøenù, hnojení a zalévání stromu od koøenù až po nejvyšší vìtve. Tìlo, jež lze pøirovnat k pùdì, se stane vláènìjším, což umožní živinám a vodì proniknout dolù ke koøenùm. Nadšení (píti) je jako bujnost a zeleò stromu, když právì rozkvétá. Je pìt druhù nadšení: 1. nezvyklý pocit tíže èi lehkosti v tìle; 2. pocit, že tìlo se vznáší; 3. pocit chladu èi horka; 4. pocit husí kùže na povrchu tìla; 5. kývání tìla. Blaženost (sukha) znamená utišení tìla i mysli, prosté pøekážek (nívarana). Sjednocení u pøedmìtu (ékaggatá) znamená neutralitu vùèi jiným vìcem, dokonalý klid v jediném pøedmìtu. Toto mìl Buddha na mysli, když øekl, že soustøedìní zdokonalené na základì ctnosti pøináší velký prospìch, velké výhody.

   

• Když vás lidé kritizují, že sedíte v zaslepeném stavu džhány, je to poøád lepší, než nemít vùbec žádnou džhánu. A øíkají-li, že jste jako kuøe, které se ještì nevyklubalo ze skoøápky, je to také v poøádku. Když je kuøe stále ještì ve skoøápce, nemùže ho ze vzduchu uchvátit žádný dravec. Teprve když se vyklube ze skoøápky, stává se snadnou koøistí.

   

• Lidé mohou øíkat, že sedíte v soustøedìní jako paøez, ale nevšímejte si toho, protože paøezy se mohou k lecèemu hodit. Nìkdy na nich vyrostou nové vìtve s jemnými listy, které mùžete jíst. Když však paøez vzplane a shoøí na popel, tak není k nièemu.

   

• Když cvièíme svou mysl, stává se stále více zralejší, zakalenou a ostøejší, takže dokáže cokoliv pøetnout. Jako nùž, který neustále ostøíme: nemùže se stát, že by zùstal tupý. Mìli bychom se proto vytrvale cvièit, stejnì jako když ostøíme nùž. Není-li nìkterá èást tìla nebo mysli v dobrém stavu, upravujeme ji, dokud nedosáhneme dobrých výsledkù. Když se objeví dobré výsledky, budeme ve stavu správného soustøedìní (sammá-samádhi). Mysl bude pevnì ustavena v pøítomnosti, sjednocena u svého pøedmìtu. Získáme tìlesnou i duševní sílu. Mít tìlesnou sílu znamená, že když se vyskytnou bolesti, dokážeme upravit prvky zemì, vody, žáru a vìtru tak, aby vyvstal pocit pohody, stejnì jako když zastøiháváme mladý strom. Jsou-li nìjaké vìtve polámané èi uschlé, odstøihneme je a naroubujeme nové vìtve. Když se i ty polámou, naroubujeme další. Dìláme to tak dlouho, dokud náš strom není zdravý a silný.

   

• Uklidnìní mysli je dobré k dvìma úèelùm: potlaèení a odetnutí. Nemùžeme-li ještì odetnout, mùžeme alespoò potlaèit. „Potlaèit“ znamená, že v mysli jsou stále pøítomny neèistoty (kilésa), ale my je nenecháme úèinkovat na scénì. Držíme je na uzdì. „Odetnutí“ znamená, že je nenecháme vùbec vyvstat.

   

• Když cvièíme svou mysl, musíme vìnovat pozornost tomu, co je tøeba opravit, co je tøeba povzbudit a co je tøeba nechat jít. Budete-li pouze opravovat, k nièemu to nepovede. To samé platí, jestliže budete pouze nechávat vìci jít. Èiníme, co praxe zrovna vyžaduje.

   

• Je-li mysl soustøedìná, není rozptylována okolními myšlenkami. Je to jako èlovìk, který je zcela soustøedìn na svou práci: když nìkdo prochází kolem a chce navázat øeè, neodpovídá mu a ani nezdvihne oèi od své práce. Právì tak, když mysl skuteènì od�ala své vnìjší zájmy, musí zùstat plnì u pøedmìtu své meditace.

   

• Jste-li opravdoví v tom, co dìláte, vaše práce se vždycky vydaøí. Jste-li napøíklad opravdoví v dodržování etických pøedsevzetí (síla), vaše pøedsevzetí pøinesou výsledky. Jste-li opravdoví v praxi soustøedìní (samádhi), vaše soustøedìní pøinese výsledky. Jste-li opravdoví v rozvoji porozumìní (paòòá), vaše porozumìní pøinese výsledky. Dùvod, proè nevidíme žádné výsledky, je ten, že nejsme opravdoví v tom, co dìláme. Je to jen pìt pøedsevzetí, a pøesto si s nimi nedokážeme poradit. A je-li tomu tak, jak si kdy mùžeme vybudovat nìjakou živnost? Pouze ètyøi stavy soustøedìní – ètyøi stupnì džhány –, a my pøesto tápeme ve tmì a nedokážeme je najít. Nìkteøí lidé dokáží zvládnout farmy o rozloze stovek èi tisícù akrù, ale my nedokážeme zvládnout ani ètyøi stavy soustøedìní. Není to zahanbující?

   

• Dokážeme-li rozvíjet sílu své mysli, mùžeme posílat myšlenky laskavosti druhým lidem, abychom jim pomohli zmírnit jejich utrpení. Když se však nevypoøádáme nejprve sami se sebou, nemùžeme pomoci nikomu jinému, stejnì jako jeden blázen nemùže pomoci jinému bláznu, aby se uzdravil. Jestliže sami hoøíme a druzí lidé hoøí, jak jim mùžeme pomoci? Nejprve musíme uhasit své vlastní plameny, než jim mùžeme pomoci také vychladnout. Musíme nejdøíve „mít“, než mùžeme zaèít „dávat“.

   

• Má-li mysl pocit vnitøního naplnìní, pøenese se tento pocit i na druhé lidi, s nimiž se stýkáme. Cítíme-li se sklesle, ovlivníme tímto pocitem i ostatní, a oni se rovnìž budou cítit sklesle.

   

• Abychom oprostili naši mysl od tvarù, zvukù, vùní, chutí atd., musíme rozvíjet soustøedìní, jež má sedm základních faktorù:
  1. Bdìlost jakožto èlánek probuzení (sati-sambodždžhanga): Mysl je zamìøená na dech a je si vìdoma tìla, poci�ování, mysli a mentálních jevù.
  2. Zkoumání jevù jakožto èlánek probuzení (dhamma-vièaja-sambodždžhanga): Necháme dech prostoupit celým tìlem, èímž rozšíøíme rámec své pozornosti. Víme, jak ovlivòovat, dolaïovat, vylepšovat a používat naše dýchání, tak abychom se cítili pohodlnì. Zanecháme neblahých zpùsobù dýchání a podporujeme ty, které jsou prospìšné.
  3. Energie jakožto èlánek probuzení (virija-sambodždžhanga): Neopouštíme náš dech, nezapomínáme na nìj. Držíme se ho, a dech se drží nás, když chráníme mysl pøed útoky pøekážek (nívarana). Neulpíváme na rozptylujících pøedstavách a nezaplétáme se do nich. Snažíme se posilovat klid naší mysli.
  4. Nadšení jakožto èlánek probuzení (píti-sambodždžhanga): Když se mysl utiší, dech je plný a osvìžující. Jsme oproštìni od pøekážek a od veškeré rozrušenosti, tak jako bìlostnì èistý kus plátna. Je-li mysl takto oèištìná, cítí se pohodlnì a je naplnìna pocitem uspokojení, což je oznaèováno slovem nadšení.
  5. Zklidnìní jakožto èlánek probuzení (passaddhi-sambodždžhanga): Dech je stálý v celém tìle. Prvky jsou vyvážené, stejnì jako mysl. Nic nás neruší ani nezneklidòuje.
  6. Soustøedìní jakožto èlánek probuzení (samádhi-sambodždžhanga): Dech je pevný, ustálený a neochvìjný. Mysl je pevnì sjednocena u jediného pøedmìtu.
  7. Vyrovnanost jakožto èlánek probuzení (upekkhá-sambodždžhanga): Když jsou tìlo, poci�ování, mysl a mentální jevy spolu sladìny v tìchto dvou typech dechu, když mysl setrvává u tìchto aspektù dechu, pak nemusí vùbec nic vytváøet. Nelpí na žádných projevech dobra ani zla. Je neutrální a nevzrušená, nestaví se pro ani proti nièemu.

   

• Soustøedìná mysl je jako ryzí støíbro, poddajné a bílé, prosté neèistot. Mùžeme ho snadno a rychle vytvarovat, aniž bychom ztráceli èas jeho tavením a èištìním. Nesoustøedìná mysl je jako nepravé èi nekvalitní støíbro: tvrdé, køehké a èerné, protože obsahuje pøímìsi mìdi nebo olova. Èím více pøímìsí, tím nižší je jeho cena.
  Èistá mysl je tudíž jako ryzí støíbro. Rùzné myšlenky, jež zatemòují mysl, jsou jako neèistoty, které èiní støíbro èerným, køehkým a tìžko kujným. Necháme-li myšlenky smísit se s naší myslí, stane se z ní nepravé støíbro. Nebudeme v ní moci nalézt vùbec žádnou èistotu. Potom nám bude chybìt vnitøní klid. Vymeteme-li však veškeré rozptylující myšlenky zanášející mysl, stane se naše mysl pevnì soustøedìnou v souladu s èlánky stezky (magga). Když se mysl zmìní v samotnou stezku, musíme na ni bedlivì dohlížet, stejnì jako se snažíme zabránit tomu, aby se štìrková silnice nevymlela. Musíme ji neustále kontrolovat, aby se v ní nevytvoøily koleje nebo díry. Kdekoliv je tøeba nìco opravit, neotálíme a opravíme to. Pokud tak neuèiníme, výmoly budou každým dnem hlubší, až bude nakonec velmi tìžké silnici opravit. Jakmile mysl následuje stezku, rozlièné pøekážky (nívarana) jsou jako výmoly v silnici. Pokud si nepospíšíme a nezasypeme ho, výmol se bude zvìtšovat a prohlubovat, až se nakonec stane obyèejným kusem hlíny.
  Když tedy pracujete na rozvíjení stezky, budete-li nedbalí a vaše bdìlost (sati) nebude souvislá, umožníte tím vstup rozptylujících myšlenek do mysli a charakter stezky tak bude znièen. Vaše meditace se pokazí, vaše soustøedìní se rozpadne, mysl se navrátí do svého bìžného stavu a nebude schopna nalézt cestu k opravdovému dobru.

   

• Být ztracený je leší než spát. Být si vìdom, i když jsou pøítomny neèistoty, je lepší než být roztìkaný. Víte-li, že máte nìjaké neèistoty, mùžete pracovat na jejich odstranìní. Èlovìk, jenž si není vìdom, je mrtvý.

   

• Jestliže vaše mysl neprodlévá na jednom místì, je to, jako když postáváte na deseti rùzných místech na trávníku: tráva poroste na všech deseti místech, protože nejdøíve chvíli stojíte tady, pak chvíli stojíte tam, potom zase postáváte jinde. Nezùstanete-li dosti dlouho stát na jediném místì, tráva poroste všude. Když ale opravdu zùstanete stát na jednom místì, jak by tam mohla rùst tráva? Tam, kde se vaše chodidla dotýkají zemì, neporoste žádná tráva. Podobnì, pokud vaše mysl stojí pevnì na jednom místì a je si pamìtliva vdechu a výdechu, nebudou moci vyvstat žádné pøekážky ani neèistoty.

Adžán Lí Dhammadharó (Ajaan Lee Dhammadharo) byl jedním z nejvýznamnìjších meditaèních mistrù thajské lesní tradice tohoto století. Narodil se r. 1906 a ve svých dvaceti letech se stal mnichem. Brzy poté se setkal se slavným Adžánem Manem, pod jehož vedením zaèal teprve vážnì praktikovat. Strávil mnoho èasu putováním v thajských lesích, pøièemž se vyhýbal mìstskému pohodlí a pøidržoval se asketické meditaèní tradice. Pozdìji se stal známým uèitelem a založil nìkolik klášterù. Zemøel r. 1961; jeho osoba je opøedena množstvím pøíbìhù a vyprávìní o jeho nadobyèejných schopnostech.

Source : http://dhamma.wz.cz
 

Home | Links | Contact

Copy Right Issues © DhammaTalks.net