V Sávatthí...

„Ti asketi a bráhmani, mniši, kteří neznají stárnutí a smrt, neznají vznik stárnutí a smrti, neznají ustání stárnutí a smrti a neznají ani cestu vedoucí k ustání stárnutí a smrti, kteří neznají zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... dotek... šest základen... jméno-a-hmotu... vědomí... formace, neznají vznik formací, neznají ustání formací a neznají ani cestu vedoucí k ustání formací—tito asketi a bráhmani nejsou mnou uznáváni jako tací mezi askety, nejsou mnou uznáváni jako tací mezi bráhmany, ani tito ctihodní neuskutečnili zde a nyní svým vlastním přímým poznáním smysl svého asketismu či bráhmanství a neprodlévají v jeho dosažení.

Ti asketi a bráhmani, mniši, kteří znají stárnutí a smrt, znají vznik stárnutí a smrti, znají ustání stárnutí a smrti a znají i cestu vedoucí k ustání stárnutí a smrti, kteří znají zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... dotek... šest základen... jméno-a-hmotu... vědomí... formace, znají vznik formací, znají ustání formací a znají i cestu vedoucí k ustání formací—tito asketi a bráhmani jsou mnou uznáváni jako tací mezi askety, jsou mnou uznáváni jako tací mezi bráhmany, a tito ctihodní uskutečnili zde a nyní svým vlastním přímým poznáním smysl svého asketismu či bráhmanství a prodlévají v jeho dosažení.