Saṃyutta Nikāya 41

1. Cittavagga

6. Dutiya­kā­ma­bhūsutta

Ekaṃ samayaṃ āyasmā kāmabhū macchikāsaṇḍe viharati ambāṭakavane. Atha kho citto gahapati yenāyasmā kāmabhū tenupasaṅkami; upasaṅkamitvā ekamantaṃ nisīdi. Ekamantaṃ nisinno kho citto gahapati āyasmantaṃ kāmabhuṃ etadavoca: “kati nu kho, bhante, saṅkhārā”ti? “Tayo kho, gahapati, saṅkhārā—kāyasaṅkhāro, vacīsaṅkhāro, cittasaṅkhāro”ti. “Sādhu, bhante”ti kho citto gahapati āyasmato kāmabhussa bhāsitaṃ abhinanditvā anumoditvā āyasmantaṃ kāmabhuṃ uttariṃ pañhaṃ apucchi: “katamo pana, bhante, kāyasaṅkhāro, katamo vacīsaṅkhāro, katamo cittasaṅkhāro”ti? “Assāsapassāsā kho, gahapati, kāyasaṅkhāro, vitakkavicārā vacīsaṅkhāro, saññā ca vedanā ca cittasaṅkhāro”ti.

“Sādhu, bhante”ti kho citto gahapati … pe … uttariṃ pañhaṃ apucchi: “kasmā pana, bhante, assāsapassāsā kāyasaṅkhāro, kasmā vitakkavicārā vacīsaṅkhāro, kasmā saññā ca vedanā ca cittasaṅkhāro”ti? “Assāsapassāsā kho, gahapati, kāyikā. Ete dhammā kāyap­paṭi­baddhā, tasmā assāsapassāsā kāyasaṅkhāro. Pubbe kho, gahapati, vitakketvā vicāretvā pacchā vācaṃ bhindati, tasmā vitakkavicārā vacīsaṅkhāro. Saññā ca vedanā ca cetasikā. Ete dhammā cittap­paṭi­baddhā, tasmā saññā ca vedanā ca cittasaṅkhāro”ti.

“Sādhu … pe … uttariṃ pañhaṃ apucchi: “kathaṃ pana, bhante, saññā­ve­dayi­ta­nirodha­samā­patti hotī”ti? “Na kho, gahapati, saññā­ve­dayi­ta­nirodhaṃ samā­pajjan­tassa bhikkhuno evaṃ hoti: ‘ahaṃ saññā­ve­dayi­ta­nirodhaṃ samāpajjissan’ti vā ‘ahaṃ saññā­ve­dayi­ta­nirodhaṃ samāpajjāmī’ti vā ‘ahaṃ saññā­ve­dayi­ta­nirodhaṃ samāpanno’ti vā. Atha khvassa pubbeva tathā cittaṃ bhāvitaṃ hoti yaṃ taṃ tathattāya upanetī”ti.

“Sādhu … pe … uttariṃ pañhaṃ apucchi: “saññā­ve­dayi­ta­nirodhaṃ samā­pajjan­tassa pana, bhante, bhikkhuno katame dhammā paṭhamaṃ nirujjhanti, yadi vā kāyasaṅkhāro, yadi vā vacīsaṅkhāro, yadi vā cittasaṅkhāro”ti? “Saññā­ve­dayi­ta­nirodhaṃ samā­pajjan­tassa kho, gahapati, bhikkhuno vacīsaṅkhāro paṭhamaṃ nirujjhati, tato kāyasaṅkhāro, tato cittasaṅkhāro”ti.

“Sādhu … pe … uttariṃ pañhaṃ apucchi: “yvāyaṃ, bhante, mato kālaṅkato, yo cāyaṃ bhikkhu saññā­ve­dayi­ta­nirodhaṃ samāpanno, imesaṃ kiṃ nānākaraṇan”ti? “Yvāyaṃ, gahapati, mato kālaṅkato tassa kāyasaṅkhāro niruddho paṭippassaddho, vacīsaṅkhāro niruddho paṭippassaddho, cittasaṅkhāro niruddho paṭippassaddho, āyu parikkhīṇo, usmā vūpasantā, indriyāni viparibhinnāni. Yo ca khvāyaṃ, gahapati, bhikkhu saññā­ve­dayi­ta­nirodhaṃ samāpanno, tassapi kāyasaṅkhāro niruddho paṭippassaddho, vacīsaṅkhāro niruddho paṭippassaddho, cittasaṅkhāro niruddho paṭippassaddho, āyu aparikkhīṇo, usmā avūpasantā, indriyāni vippasannāni. Yvāyaṃ, gahapati, mato kālaṅkato, yo cāyaṃ bhikkhu saññā­ve­dayi­ta­nirodhaṃ samāpanno, idaṃ nesaṃ nānākaraṇan”ti.

“Sādhu … pe … uttariṃ pañhaṃ apucchi: “kathaṃ pana, bhante, saññā­ve­dayi­ta­nirodha­samā­pattiyā vuṭṭhānaṃ hotī”ti? “Na kho, gahapati, saññā­ve­dayi­ta­nirodha­samā­pattiyā vuṭṭhahantassa bhikkhuno evaṃ hoti: ‘ahaṃ saññā­ve­dayi­ta­nirodha­samā­pattiyā vuṭṭhahissan’ti vā ‘ahaṃ saññā­ve­dayi­ta­nirodha­samā­pattiyā vuṭṭhahāmī’ti vā ‘ahaṃ saññā­ve­dayi­ta­nirodha­samā­pattiyā vuṭṭhito’ti vā. Atha khvassa pubbeva tathā cittaṃ bhāvitaṃ hoti, yaṃ taṃ tathattāya upanetī”ti.

“Sādhu, bhante … pe … uttariṃ pañhaṃ apucchi: “saññā­ve­dayi­ta­nirodha­samā­pattiyā vuṭṭhahantassa pana, bhante, bhikkhuno katame dhammā paṭhamaṃ uppajjanti, yadi vā kāyasaṅkhāro, yadi vā vacīsaṅkhāro, yadi vā cittasaṅkhāro”ti? “Saññā­ve­dayi­ta­nirodha­samā­pattiyā vuṭṭhahantassa, gahapati, bhikkhuno cittasaṅkhāro paṭhamaṃ uppajjati, tato kāyasaṅkhāro, tato vacīsaṅkhāro”ti.

“Sādhu … pe … uttariṃ pañhaṃ apucchi: “saññā­ve­dayi­ta­nirodha­samā­pattiyā vuṭṭhitaṃ pana, bhante, bhikkhuṃ kati phassā phusanti”? “Saññā­ve­dayi­ta­nirodha­samā­pattiyā vuṭṭhitaṃ kho, gahapati, bhikkhuṃ tayo phassā phusanti—suññato phasso, animitto phasso, appaṇihito phasso”ti.

“Sādhu … pe … uttariṃ pañhaṃ apucchi: “saññā­ve­dayi­ta­nirodha­samā­pattiyā vuṭṭhitassa pana, bhante, bhikkhuno kiṃninnaṃ cittaṃ hoti, kiṃpoṇaṃ, kiṃpabbhāran”ti? “Saññā­ve­dayi­ta­nirodha­samā­pattiyā vuṭṭhitassa kho, gahapati, bhikkhuno vivekaninnaṃ cittaṃ hoti vivekapoṇaṃ viveka­pabbhā­ran”ti.

“Sādhu, bhante”ti kho citto gahapati āyasmato kāmabhussa bhāsitaṃ abhinanditvā anumoditvā āyasmantaṃ kāmabhuṃ uttariṃ pañhaṃ apucchi: “saññā­ve­dayi­ta­nirodha­samā­pattiyā pana, bhante, kati dhammā bahūpakārā”ti? “Addhā kho tvaṃ, gahapati, yaṃ paṭhamaṃ pucchitabbaṃ taṃ pucchasi. Api ca tyāhaṃ byākarissāmi. Saññā­ve­dayi­ta­nirodha­samā­pattiyā kho, gahapati, dve dhammā bahūpakārā—samatho ca vipassanā cā”ti.

Chaṭṭhaṃ.