Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený prodléval v Sávatthí, v Džétově háji, Anáthapindikově zahradě.

„Jsou, mniši, tyto čtyři výživy udržující bytosti vstoupivší v bytí a napomáhající těm, usilujícím o bytí. Které čtyři?

Tělesná výživa (kabalíkáro áháro), hrubá či jemná, za druhé dotek (phasso), za třetí mentální záměr (manosaňčétaná), za čtvrté vědomí (viňňánam). To jsou, mniši, ony čtyři výživy udržující bytosti vstoupivší v bytí a napomáhající těm, usilujícím o bytí.

A co je, mniši, zdrojem (nidáná) těchto čtyř výživ, co je jejich původem (samudajá), kde jsou zrozeny (džátiká) a kde vznikají (pabhavá)?

Toužení je zdrojem těchto čtyř výživ, toužení je jejich původem, rodí se z toužení a vznikají z toužení.

A co je, mniši, zdrojem tohoto toužení, co je jeho původem, kde se rodí a kde vzniká?

Pociťování je zdrojem tohoto toužení, pociťování je jeho původem, rodí se z pociťování a vzniká z pociťování.

A co je, mniši, zdrojem tohoto pociťování... doteku... šesti základen... jména-a-hmoty... vědomí... formací?

Nevědomost je zdrojem těchto formací, nevědomost je jejich původem, rodí se z nevědomosti a vznikají z nevědomosti.

A tak, mniši, s nevědomostí jako svou podmínkou jsou tu formace... Takový je vznik celého tohoto množství strasti.

Ale s úplným vymizením a ustáním nevědomosti ustávají formace... Takové je ustání celého tohoto množství strasti.“