„Uvařil jsem svou rýži a podojil jsem,“
pravil pastevec Dhanija.
„Prodlévám se svou rodinou na břehu řeky Mahí.
Mám zastřešenou chýši a dost paliva pro oheň.
Chcete-li, nebesa, nechť se tedy spustí déšť!“

„Jsem prost hněvu a hrubost [mé mysli] (khila) zmizela,“
pravil Vznešený.
„Prodlévám jednu noc na břehu řeky Mahí.
Má chýše je odkrytá a můj oheň vyhasl.
Chcete-li, nebesa, nechť se tedy spustí déšť!“

„Nejsou tu mouchy ani komáři,“
pravil pastevec Dhanija.
„Krávy se pasou na zelené louce.
Vydržely by i déšť, kdyby přišel.
Chcete-li, nebesa, nechť se tedy spustí déšť!“

„Můj svázaný vor byl dobře sestaven,“
pravil Vznešený.
„Přeplul jsem, překročil jsem na druhý břeh (páragato)
a překonal jsem mocný tok.
Teď už žádný vor nepotřebuji.
Chcete-li, nebesa, nechť se tedy spustí déšť!“

„Má žena je poslušná a skromná,“
pravil pastevec Dhanija.
„Žije se mnou již dlouho a je líbezná.
Nedoslechnu se o ní nic špatného.
Chcete-li, nebesa, nechť se tedy spustí déšť!“

„Má mysl je poslušná a osvobozená,“
pravil Vznešený.
„Byla dlouhou dobu cvičena a je dobře zkrocená.
Proto ve mně není nic zlého.
Chcete-li, nebesa, nechť se tedy spustí déšť!“

„Živím se svým vlastním výdělkem,“
pravil pastevec Dhanija.
„Moji synové žijí se mnou a jsou zdraví.
Nedoslechnu se o nich nic špatného.
Chcete-li, nebesa, nechť se tedy spustí déšť!“

„Nejsem ničí nádeník,“
pravil Vznešený.
„Obdržel jsem (svou odměnu) a kráčím širým světem.
Teď už nepotřebuji žádnou mzdu.
Chcete-li, nebesa, nechť se tedy spustí déšť!“

„Jsou tu krávy a telata,“
pravil pastevec Dhanija,
„březí kusy i jalovice
a také býk, vůdce stáda.
Chcete-li, nebesa, nechť se tedy spustí déšť!“

„Zde nejsou krávy ani telata,“
pravil Vznešený,
„březí kusy ani jalovice,
ani žádný býk, vůdce stáda.
Chcete-li, nebesa, nechť se tedy spustí déšť!“

„Kůly jsou pevně zakopány v zemi,“
pravil pastevec Dhanija.
„Nové rákosové provazy jsou dobře spleteny,
a ani telata je nepřetrhnou.
Chcete-li, nebesa, nechť se tedy spustí déšť!“

„Zpřetrhal jsem svá pouta jako býk,“
pravil Vznešený,
„tak jako když slon přetrhne liánu.
Nevstoupím již více do [mateřského] lůna.
Chcete-li, nebesa, nechť se tedy spustí déšť!“

V tu chvíli se z velkého mraku spustil déšť
a zaplavil kopce i nížiny.
Když Dhanija slyšel, jak prší,
řekl toto:

„Věru nemalý zisk je to pro nás,
kdož spatřili jsme Vznešeného.
Utíkáme se k tobě jako k útočišti, ó Vidoucí!
Buď naším učitelem, Velký mudrci!

Má žena a já budeme poslušně žít
čistým životem vedle Blaženého.
Překonáme zrození a smrt,
a ukončíme tak [veškeré] utrpení.“

„Kdo má syny, těší se ze synů,“
pravil Zlý Mára).
„Stejně tak, pastevec se těší ze svých krav.
Neboť vlastnictví je pro člověka zdrojem potěšení,
a kdo nic nevlastní, ten se netěší.“

„Kdo má syny, trápí se kvůli synům,“
pravil Vznešený.
„Stejně tak, pastevec se trápí kvůli svému dobytku.
Neboť vlastnictví je pro člověka zdrojem trápení,
a kdo nic nevlastní, ten se netrápí.“