Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený prodléval v Sávatthí, v Džétově háji, Anáthapindikově zahradě.

Tam Vznešený oslovil mnichy: „Mnichové!“—„Pane!“ odpověděli mu mniši. Vznešený pravil:

„Ti asketi a bráhmani, mniši, kteří neznají stárnutí a smrt, neznají vznik stárnutí a smrti, neznají ustání stárnutí a smrti a neznají ani cestu vedoucí k ustání stárnutí a smrti—tito asketi a bráhmani nejsou mnou uznáváni jako tací mezi askety, nejsou mnou uznáváni jako tací mezi bráhmany, ani tito ctihodní neuskutečnili zde a nyní svým vlastním přímým poznáním smysl svého asketismu či bráhmanství a neprodlévají v jeho dosažení.

Ti asketi a bráhmani, mniši, kteří znají stárnutí a smrt, znají vznik stárnutí a smrti, znají ustání stárnutí a smrti a znají i cestu vedoucí k ustání stárnutí a smrti—tito asketi a bráhmani jsou mnou uznáváni jako tací mezi askety, jsou mnou uznáváni jako tací mezi bráhmany, a tito ctihodní uskutečnili zde a nyní svým vlastním přímým poznáním smysl svého asketismu či bráhmanství a prodlévají v jeho dosažení.“