V Sávatthí...

„Jsou, mniši, tyto čtyři výživy (áhárá) udržující bytosti vstoupivší v bytí a napomáhající těm, usilujícím o bytí.

Které čtyři?

Tělesná výživa (kabalíkáro áháro), hrubá či jemná,

za druhé dotek (phasso),

za třetí mentální záměr (manosaňčétaná),

za čtvrté vědomí (viňňánam).

To jsou, mniši, ony čtyři výživy udržující bytosti vstoupivší v bytí (bhútánam) a napomáhající těm, usilujícím o bytí (sambhavésínam).

A jak by měla být nahlížena tělesná výživa, mniši?

Jako kdyby se, mniši, muž se ženou vydali na cestu divočinou se svým milým, líbezným jedináčkem a pouze skromnými zásobami.

Poté, mniši, by jim v divočině tyto skromné zásoby došly, vyčerpaly by se, zbývající kus divočiny by však stále ještě měli před sebou.

Tehdy, mniši, by si muž se ženou pomysleli: ‚Naše skromné zásoby nám došly, jsou vyčerpány, zbývající kus divočiny však stále ještě máme před sebou. Co kdybychom zabili tohoto milého, líbezného jedináčka, připravili z něj sušené a nakládané maso, a živíce se masem našeho syna překonali zbytek divočiny? Ať nezhyneme všichni tři!‘

Poté, mniši, by muž se ženou zabili svého milého, líbezného jedináčka, připravili z něj sušené a nakládané maso, a živíce se masem svého syna překonali zbytek divočiny. A když by jedli maso svého syna, bili by se v hruď (a naříkali): ‚Kde jsi, náš jedináčku? Kde jsi, náš jedináčku?‘

Co myslíte, mniši, jedli by potravu pro zábavu? Jedli by potravu pro požitek? Jedli by potravu pro okrasu? Jedli by potravu pro ozdobení (těla)?“—„Ne, pane.“

„Nejedli by potravu, mniši, pouze za účelem překonání divočiny?“—„Ano, pane.“

„Právě tak, mniši, pravím, měla by být nahlížena tělesná výživa.

Je-li, mniši, plně pochopena tělesná výživa (kabalíkáre áháre pariňňáte), je plně pochopena vášeň po pěti pramenech smyslnosti (paňčakámaguniko rágo pariňňáto). A je-li plně pochopena vášeň po pěti pramenech smyslnosti, není zde žádné pouto (natthi tam samjódžanam), jímž spoután by se ušlechtilý žák mohl znovu vrátit na tento svět (imam lókam).

A jak by měla být nahlížena výživa ‚dotek‘, mniši?

Jako kdyby, mniši, kráva s odřenou kůží stála opřena o zeď, zvířata žijící ve zdi by se do ní zakusovala. Kdyby stálaopřena o strom, zvířata žijící ve stromě by se do ní zakusovala. Kdyby stála ve vodě, zvířata žijící ve vodě by se do ní zakusovala. Kdyby stála na volném vzduchu, zvířata žijící ve vzduchu by se do ní zakusovala. Kdekoli by, mniši, tato kráva s odřenou kůží stála, zvířata žijící na tom místě by se do ní zakusovala. Právě tak, mniši, pravím, měla by být nahlížena výživa ‚dotek‘.

Je-li, mniši, plně pochopena výživa ‚dotek‘ (phasse áháre pariňňáte), jsou plně pochopeny tři pocity (tisso védaná pariňňátá). A jsou-li plně pochopeny tři pocity, pak, pravím, pro ušlechtilého žáka již nezbývá nic (natthi kiňči), co by měl dále vykonat (uttarikaraníjanti).

A jak by měla být nahlížena výživa ‚mentální záměr‘, mniši?

Jako kdyby tu, mniši, byla jáma s dřevěným uhlím, hlubší než je výška muže, plná žhavých uhlíků bez plamene a kouře. A tu by přicházel nějaký člověk, kterému je život milý a jenž nechce zemřít, který má rád slast a nemá rád bolest. Toho by dva silní muži popadli za obě ruce a táhli by ho k oné jámě s dřevěným uhlím: daleko, mniši, by směřovaly záměry onoho člověka, daleko by směřovala jeho přání, daleko by směřovaly jeho tužby.

Proč? Onen člověk, mniši, si je vědom: ‚Jestli spadnu do té jámy s dřevěným uhlím, dojdu následkem toho smrti nebo smrtelné bolesti.‘ Právě tak, mniši, pravím, měla by být nahlížena výživa ‚mentální záměr‘.

Je-li, mniši, plně pochopena výživa ‚mentální záměr‘ (manosaňčétanája áháre pariňňáte), je plně pochopeno trojí toužení (tisso tanhá pariňňátá). A je-li plně pochopeno trojí toužení, pak, pravím, pro ušlechtilého žáka již nezbývá nic, co by měl dále vykonat.

A jak by měla být nahlížena výživa ‚vědomí‘, mniši?

Jako kdyby, mniši, chytili zlotřilého lupiče a přivedli ho před krále: ‚Toto, veličenstvo, je zlotřilý lupič, určete mu takový trest, jaký se vám zlíbí.‘ Král by na to řekl: ‚Jděte a bodněte toho muže teď ráno stokrát kopím.‘ A oni by ho ráno bodli stokrát kopím.

V poledne by se král zeptal: ‚Jak se vede tomu muži?‘—‚Ještě žije, veličenstvo.‘ Král by na to řekl: ‚Jděte a bodněte toho muže teď v poledne stokrát kopím.‘ A oni by ho v poledne bodli stokrát kopím.

K večeru by se král zeptal: ‚Jak se vede tomu muži?‘—‚Ještě žije, veličenstvo.‘ Král by na to řekl: ‚Jděte a bodněte toho muže teď večer stokrát kopím.‘ A ono by ho večer bodli stokrát kopím.

Co myslíte, mniši, zakusil by onen člověk, bodnutý za den třistakrát kopím, následkem toho bolest a žal?“—„I kdyby byl bodnut jen stokrát kopím, pane, zakusil by následkem toho bolest a žal, nemluvě o třech stech bodnutích.“

„Právě tak, mniši, pravím, měla by být nahlížena výživa ‚vědomí‘.

Je-li, mniši, plně pochopena výživa ‚vědomí‘ (viňňáne áháre pariňňáte), je plně pochopeno jméno-a-hmota (námarúpam pariňňátam). A je-li plně pochopeno jméno-a-hmota, pak, pravím, pro ušlechtilého žáka již nezbývá nic, co by měl dále vykonat.“