Jednou ctihodný Musíla, ctihodný Savittha, ctihodný Nárada a ctihodný Ánanda společně prodlévali v Kósambí, v Ghósitově zahradě.

Tehdy ctihodný Savittha takto oslovil ctihodného Musílu:

„Mimo (aňňatréva) (pouhé) důvěry (saddhája), příteli Musílo, mimo (pouhého) zalíbení (ručijá), mimo (pouhého) opakovaného naslouchání (anussavá), mimo (pouhého) zvažování důvodů (ákáraparivitakká), mimo (pouhé) souhlasné meditace nad určitým názorem (ditthinidždžhánakkhantijá)—má ctihodný Musíla vlastní poznání (paččattaméva ňánam), že ‚zrozením je podmíněno stárnutí a smrt‘?“

„Mimo (pouhé) důvěry, příteli Savittho, mimo (pouhého) zalíbení, mimo (pouhého) opakovaného naslouchání, mimo (pouhého) zvažování důvodů, mimo (pouhé) souhlasné meditace nad určitým názorem toto vím, toto vidím: ‚Zrozením je podmíněno stárnutí a smrt.‘“

„Mimo (pouhé) důvěry, příteli Musílo, mimo (pouhého) zalíbení, mimo (pouhého) opakovaného naslouchání, mimo (pouhého) zvažování důvodů, mimo (pouhé) souhlasné meditace nad určitým názorem—má ctihodný Musíla vlastní poznání, že ‚bytím je podmíněno zrození... uchopováním je podmíněno bytí... toužením je podmíněno uchopování... pociťováním je podmíněno toužení... dotekem je podmíněno pociťování... šesti základnami je podmíněn dotek... jménem-a-hmotou je podmíněno šest základen... vědomím je podmíněno jméno-a-hmota... formacemi je podmíněno vědomí... nevědomostí jsou podmíněny formace‘?“

„Mimo (pouhé) důvěry, příteli Savittho, mimo (pouhého) zalíbení, mimo (pouhého) opakovaného naslouchání, mimo (pouhého) zvažování důvodů, mimo (pouhé) souhlasné meditace nad určitým názorem toto vím, toto vidím: ‚Nevědomostí jsou podmíněny formace.‘“

„Mimo (pouhé) důvěry, příteli Musílo, mimo (pouhého) zalíbení, mimo (pouhého) opakovaného naslouchání, mimo (pouhého) zvažování důvodů, mimo (pouhé) souhlasné meditace nad určitým názorem—má ctihodný Musíla vlastní poznání, že ‚s ustáním zrození ustává stárnutí a smrt‘?“

„Mimo (pouhé) důvěry, příteli Savittho, mimo (pouhého) zalíbení, mimo (pouhého) opakovaného naslouchání, mimo (pouhého) zvažování důvodů, mimo (pouhé) souhlasné meditace nad určitým názorem toto vím, toto vidím: ‚S ustáním zrození ustává stárnutí a smrt.‘“

„Mimo (pouhé) důvěry, příteli Musílo, mimo (pouhého) zalíbení, mimo (pouhého) opakovaného naslouchání, mimo (pouhého) zvažování důvodů, mimo (pouhé) souhlasné meditace nad určitým názorem—má ctihodný Musíla vlastní poznání, že ‚s ustáním bytí ustává zrození... s ustáním uchopování ustává bytí... s ustáním toužení ustává uchopování... s ustáním pociťování ustává toužení... s ustáním doteku ustává pociťování... s ustáním šesti základen ustává dotek... s ustáním jména-a-hmoty ustává šest základen... s ustáním vědomí ustává jméno-a-hmota... s ustáním formací ustává vědomí... s ustáním nevědomosti ustávají formace‘?“

„Mimo (pouhé) důvěry, příteli Savittho, mimo (pouhého) zalíbení, mimo (pouhého) opakovaného naslouchání, mimo (pouhého) zvažování důvodů, mimo (pouhé) souhlasné meditace nad určitým názorem toto vím, toto vidím: ‚S ustáním nevědomosti ustávají formace.‘“

„Mimo (pouhé) důvěry, příteli Musílo, mimo (pouhého) zalíbení, mimo (pouhého) opakovaného naslouchání, mimo (pouhého) zvažování důvodů, mimo (pouhé) souhlasné meditace nad určitým názorem—má ctihodný Musíla vlastní poznání, že ‚ustání bytí znamená vyvanutí‘?“

„Mimo (pouhé) důvěry, příteli Savittho, mimo (pouhého) zalíbení, mimo (pouhého) opakovaného naslouchání, mimo (pouhého) zvažování důvodů, mimo (pouhé) souhlasné meditace nad určitým názorem toto vím, toto vidím: ‚Ustání bytí znamená vyvanutí.‘“

„Pak je tedy ctihodný Musíla zasloužilý, jehož zákaly jsou vyhlazeny (araham khínásavo)?“

Po těchto slovech ctihodný Musíla mlčel.

Poté ctihodný Nárada takto oslovil ctihodného Savitthu:

„Bylo by dobré, příteli Savittho, kdybych i já dostal tuto otázku. Polož mi tuto otázku a já ti na ni odpovím.“

„Nechť tedy ctihodný Nárada dostane tuto otázku. Kladu ctihodnému Náradovi tuto otázku, nechť mi na ni ctihodný Nárada odpoví.

Mimo (pouhé) důvěry, příteli Nárado... (opakují se otázky)“

„Pak je tedy ctihodný Nárada zasloužilý, jehož zákaly jsou vyhlazeny?“

„‚Ustání bytí znamená vyvanutí‘ (bhavaniródho nibbánan,ti): to, příteli, dobře vidím (sudittham) se správným porozuměním (sammappaňňája), v souladu se skutečností (jathábhútam), ale (přesto) nejsem zasloužilý, jehož zákaly jsou vyhlazeny (na čamhi araham khínásavo).

Jako kdyby, příteli, poblíž stezky v divočině byla studna, ale nebylo by u ní žádné vědro s provazem. A tu by přicházel nějaký člověk, vyčerpaný a vysílený slunečním žárem, unavený, vyprahlý a žíznivý. Podíval by se do studny a nabylby poznání: ‚Voda!‘, ale nemohl by se jí dotknout svým tělem.

Právě tak, příteli, ‚ustání bytí znamená vyvanutí‘: to dobře vidím se správným porozuměním, v souladu se skutečností, ale (přesto) nejsem zasloužilý, jehož zákaly jsou vyhlazeny.“

Po těchto slovech ctihodný Ánanda takto oslovil ctihodného Savitthu:

„S tímto názorem, příteli Savittho, co říkáš o ctihodném Náradovi?“

„S tímto názorem, příteli Ánando, říkám o ctihodném Náradovi jenom pěkné (věci), jenom dobré (věci).“